* Данный текст распознан в автоматическом режиме, поэтому может содержать ошибки
golc, a, in. (Luhh. D.: cf. L . - & F.-L.
p. 117) = gdle, s. d. (см. это),
Menschen mit bosem Gewisseu bz. von einem heinilichen I'beltater).
golub, bja. 111. Л golb, bja, m. mit Dem. golubnicowy, a, e Л golbnicowy, a, e (Adj. poss. v. gohibniea) golbik, a. m. л golubjask, a, m.
Iiz. golbjask, a,ra.(asl. golsjbb, os.
hotb, poln. gotab, cecb. holub, dr.polb. giilob, kas. goelob) die Taube, голубь (Columba L.J; ziwy gdtub, die wilde Taube, Ringeltaube il'olumba palumhiis L.); bubnarski gdtub. die Trommeltaube (Co lumba livia dasypus L.); gdlube riejsu hysci zdrate. die (jungen) Tauben sind noch nicht reif (tiiigge). zum Taubenschlag, Taubenhaus gehorig, гол?бячііі; gdtubnicowe budki (Sprwd.), die einzelnen ГаііЬеіп?оІіuungen im Taubenhaus (-schlag).'
golubnik, a, m. & golbnik, a, in.
(vgl. poln. galabnik Л cech. holnbnik, Tanbenschlag) 1) der Taubenfreund, Taubenhandler, голубятникъ (т. е. иріятелі. или торговецъ голубями); golube, esa, n. & golbe, esa, u. (asl. 2) der Taubenschlag, голубятпнкъ = голубятня. *golabe., os. holbjo, bjeca, poln. gola.goly, а, е (asl. goh., os. holy, poln. goly, bie, cech. holoube) cech. holy, dr.-polb. gule, kas. goely) die junge Taube, das Tiiubchen, 1) kahl, leer, голыіі; gdta gtowa, іолубонокъ. kahler Kopf, Glatzkopf; gdta gdra, golubeey, a. e Л: hiiufig golbecy, a, e kahler Berg, als Localn.: Kahlenberg; (asl. golabesti>, os. holbjacy, cech. pdd resp. spdd gdtym riebjom, unter holoubeci) freiem Himmel; gaz na gdle drewo poden Tauben gehorig, Tauben-, grima, hysci raz zyma psizo, wenn es іолубячііі: gdtbecej wdcy, Taubenauf kahles Holz (kahle Baume) wittert, augen. gotubenc, a. in. v golbenc, a, m. kommt noch ein Nachwinter; V 2) selten (р?дко): bloss, nackt, (ns. DD.; asl. *golabi.nbCb, os. hotblank, голыіі, обнаженныіі, нагоіі; na bjenc, poln. golebieniec; vgl. ns. gdtej zemi (Br. C. 60, 52), auf blosser, gdtubnica) blanker Erde. der Taubenschlag, das Taubenhaus, голубятня, golyb, bja, m. (Lubbeu. D.) = golul), gotubjaf, ra, m. (abg. v. gotub) s. d. (см. Э Т О ) . der Taubenziichter, Taubenhand- gola, e, f. mit Dem. golka, i, f. (asl. ler. [ олубятппкъ. *golja, os. hola & holka, poln. gola, golubjask, a, m. Л; golbjask, a, m. dr.-polb. gul'a; vgl. asl. golina) (hypok. Dem. v. gdtub; bes. in Vlsl.; die Heide, Waldung, der Forst, vgl. os. holbjatko, poln. gota.biatko, spec, der Nad el wald, степь, пустошь, kas. goelabji^tkoe) л?съ; Gdla, die (Lausitzer) Heidedas Taube hen, голубокъ. gegend; we wsych gdlach a pdlach golubnica, e, f. & golbnica, e, f. (abg. (Tesn. K. W. 43), in alien Waldern v. цбІиЬ; cech. holubnice) und auf alien Feldern; Vs. mem.: gdla das Taubenhaus, der Tauben jo gdta, gaz liama daniz penkow daniz schlag, голубятня: wdn hujzo scicha, gatuzow, die Heide nennt man kahl, ako kdeka z gdtubnice (Chojn.), er ging wenn sie weder Stiicke noch Aste hat. still davon, wie die Katze aus dem §golac, a, m. (Musk. D.) = gdle, s. d. Taubenschlage (Sprichw . von einem (см. Э Т О ) . 19*
: r