* Данный текст распознан в автоматическом режиме, поэтому может содержать ошибки
—
82
—
с hen ziehen, бороздить, проводить (первыя) борозды. Ъгс-zny, а, е (dial.) = brozdny, s. ob. broz, a, m. (nw. Cottb. D.; franz. broche) die Brosche, брошь, bfozk, a, m. (Dem. v. bfog) der kleine Abhang, das Uferchen, малый склонъ, берсжокъ; nas дбіс jo na wsyknych brozkach a g6zdiikach, unser Junge ist auf alien Gehangen und Niigeln. brozna, lie, f. (os. broznja & brozen, poln. dial, brozyna) die Scheune, сарай, житница; nase su wse w brozni, die Unsrigen sind alle in der Scheune. §broznica, e, f. (w. Grz.-D.; vgl. brozna) die Nebenscheune, пристройка къ жптницв. broznicka, i , f. (Dem. v. broznica resp. zu brozna) die kleine Scheune, малый сарай, малая житница. brozniny, а, е (Adj. v. brozna) zur Scheune gehorig, прпнадлежаіцігі къ сараю, къ жптшщ?; broznine (w)rota, das Scheunentor. brozefie, na, n. (Vbs.) das Wat en, переходъ въ бродъ. brozisko, a, n. (Pejor. v. broda; os. brodzisko) der grosse,hassliche, ungepflegte, v e r w i l d c r t e B a r t , большая, без образная, запущенная борода. brozis (-im, -is; Vb. impf.; perf.-praep. "P0»; asl. broditi, os. brodzic, poln. brodzic, cech. broditi) waten, итти въ бродъ; tam we wdze zowca broze, dort im Wasser waten Madehen; po pare brozis (Br. C. 57,41), durch den Schmutz waten; styrico brozi, die Sonne watet, d. h. sie bat einen Hof. Komp.: 1) hubrozis (Yb. perf.): a) aus waten, выкупать въ броду; —
b) iibertr. переносно: ausbaden = fiir einen andern biissen, выкупать; 2) nabrozis se (Vb. perf.) sich satt waten, vom Waten genug haben, накупаться довольно въ броду; 3) pobrozis (Vb. perf.) ein wenig, eine Zeit lang waten, купать не множко въ броду; 4) psebrozis (Vb. perf.) durchwaten, перейти бродъ, перебрести (z. В. reku, den Fluss). brucadio, a, n. (v. brucys; vgl. os. borcadto, poln. brz^kadto, cech. bfencadto) das B r u m m i n s t r u m e n t , B r u m m eisen, die Schnurre, бренчащій инструментъ, вертушка, вэлчёкъ; mdjo brucadto wecej nebrucy, mein Brummeisen summt (surrt) nicht mehr. bruck, a, m. (Dem. v. bruk) 1) allg.: der kleine Kafer, das Kiiferchen, жучекъ; 2) spec.: der Brachkiifer, жукъ на возный (Chojn. u. Uspr.). — b r u c y s (-ym, -ys; Vb. impf. on.; perf.praep. «za»; poln. brzaezyc; vgl. ask brecati, os. bruncec, cech. bruceti, polb. 3. sg. brace) summen, schwirren, surren (von Kafern, Bremsen u. ahnl. Ins.), жуж жать, бунчать (о жукахъ и т. под. нас?ком.); letajuce bruki bruce, die fliegenden Maikafer schwirren. Komp.: z a b r u c y s (Vb. perf.) anfan gen zu summen, surren, schwir ren, зажужжать, brud, a, m. (Chojn. u. dial.) & bruda, y, f. (asl. *brudi» & *bruda, os. brud & bruda, poln. cech. brud) 1) der Schmutz, U n f l a t ; die U n r e i n i g k e i t (besonders auf dem Kopfe der Kinder sowie auf dem Fell des Stallviehs und auf dem Grande der Fliissc und Teiche); грязь; нечистота (особенно о д?тяхъ и животныхъ и о дн? р?кп или пруда); cete zbdzo ma